Vždycky jsem měla ráda cestování. Opravdu jsem se vždycky těšila, že až pojedu někam s přítelem, kde si také opravdu hodně odpočineme. Protože pracuji hodně dlouho a někdy mě to vážně už ubíjí. Pracuji s lidmi, a to v bance, kde je stále plno a je tam dost stresu. Takže jistě dokážete pochopit, že ten člověk, který pracuje opravdu hodně s lidmi, tak také potřebuje nějaký relax. Ale také mě velice zaráží, že mě třeba moje máma stále dokola opakuje, že se k ní vůbec nechci stavit, že prý se jenom válím doma. To opravdu myslí vážně? Vždy jsme si myslela, že si dělá ze mě srandu, jenomže ona to vždy myslela vážně, což mě vždy mrzelo.
A tohle vždycky opravdu každého hodně urazí, protože ona do práce sama nechodí, protože pobírá invalidní důchod. Já chodím do práce, a ještě k tomu občas jdu na brigádu, abych dokázala splácet hypotéku. Takže jsem potom ráda, kdy si po práci můžu doma odpočinout anebo potom na čtrnáct dní někam cestovat a nebo si odjet někam na dovolenou. Já mám cestování ráda. A to neznamená, že když moje máma nemá vůbec ráda cestování, že to nebudu mít ráda také, Já a můj přítel oba dva moc rádi cestujeme.
Do deseti let chceme s přítelem procestovat celou Jižní Ameriku, protože mám moc ráda Jižní Ameriku, kde je krásně teplo a líbí se mi tam státy a také klima. Cestování mě vždycky lákalo, i když jsme s rodiči jako malé děti vůbec nikdy necestovali. Protože rodiče říkali, že cestování opravdu zbytečné, protože člověk z toho nic nemá. Sice chápu, že rodiče třeba neměli peníze, ale cestování je opravdu krásné. Pro rodiče to ale znamená, že když si cestování nemůžou nahmatat, jako třeba že si něco koupí, tak je to úplně zbytečné. Ale nechápou, že díky cestování zase máte opravdu skvělé vzpomínky. A já jsem taková, že toužím mít plno krásných vzpomínek s přítelem.